Byl pozdní večer..... Tedy ono to může být vlastně kdykoliv... Takový typický rodinný večer u televize... Jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná... :-)
Ž - žena, M - muž
Ž: Dala bych si chipsy.
M: Nejez to, zase budeš brečet, jak vypadáš.
Ž: Jak vypadám?
M: No jak bys vypadala.
Ž: To se tě právě ptám.
M: Mně je to přece jedno.
Ž: Tobě je jedno jak vypadám?
M: Ale není mi to jedno, co furt máš?
Ž: Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.
M: Cože jsem říkal?
Ž: No že blbě vypadám.
M: To jsem neříkal, vždyť víš, že se mi líbíš.
Ž: Jak moc?
M: Co jak moc?
Ž: Jak moc se ti líbim?
M: No normálně - moc.
Ž: Tak normálně nebo moc?
M: No moc, no.
Ž: A jak moc?
M: Šmarjá, moc moc. Necháš mě dívat?
Ž: Já tě rušim? Tak já tě rušim a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusim být.
M - mlčí
Ž: Ty mlčíš? Takže tu nemusim být?
M: Cože? Ale jistě že tu musíš být.
Ž: Musim? Tak já musim? Jisteže musim! Kdo by ti pral a vařil, že?
M: Ale přece víš, že tě miluju.
Ž: Nevím. Jak to mám vědět? Jak mě miluješ?
M: Montoya se tlačí na Schumachera Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu?
Ž: Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!
M: Počkej prosímtě chvíli. Jedou 49 kolo, ještě tři a budeme si povídat.
Ž: Musím ještě žehlit.
M: Tak běž žehlit.
Ž: Jisteže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.
M: úpění Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlim já.
Ž: Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udělal? C-O-K-O-L-I-V.
M: Nikdy.
Ž: No jistě, to jsi celej ty.
M: Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.
Ž: Ne za chvíli. Hned je konec. Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někým, jako seš ty.
M: Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím tě chvilku mlčet?
M - odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je ženě
Ž - naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů
Ž: Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co?
M - zoufale chytá hlavu do dlaní...
