Potkali se na náměstí před cukrárnou na počátku prázdnin. Z dálky už o sobě věděli. Vzájemně se přitahovali, jak si pak řekli ještě toho dne, a byla v tom jistá osudovost, která spojuje dva neznámé lidi... „Ahoj," pozdravila ho s rukama v kapsách šortek. Usmál se. Sundal si sluneční brýle, mrkl modrýma očima a klidněji vzal za ruku. Nebránila se. Nálada toho léta už byla taková.
Chvilku si povídali o bezvýznamných věcech. Něco řekl o počasí, něco prohodil o hudebních skupinách, v cukrárně si dali italskou zmrzlinu a kolu. Chtěla mu to zaplatit, ale odmítl.
„Nedáme vodu?" navrhl.
„Kola stačí."
„Myslím koupaliště," usmál se.
„Mám moře času," řekla. „Cestou se stavím pro plavky."
Dovedl ji před dům a počkal ve tmavém průjezdu. Když se vrátila, pokusil seji lehce políbit, ale bránila se.
„Nebuď nadrženej."
„Nejsem nadrženej, ale milej."
„Fandíš si."
Pláž byla plná, vypadalo to jako invaze v Normandii, jak poznamenal. Zasmála se a šla se převléknout do kabiny. Lačně ji sledoval. Sám měl plavky už pod džínsy.
Plavali pryč od přeplněného břehu. Měl pružné vytáhlé tělo a teď se před ní nezřízeně předváděl. Plaval dopředu a zase zpátky. Potápěl se a zespoda ji chytal za nohy, až několikrát vypískla. Doplavali na druhý břeh, kde bylo rákosí a les.
„Odpočinem," navrhla. Oba se natáhli na mech a nechali se laskat slunečními paprsky.
„Jsme tady docela sami," řekla.
„A to vadí?"
„Neznám tě. Ani nevím, jak se jmenuješ."
Hrábl před sebe po slepu ruku a chytil ji za konečky prstů: „Tomáš," představil se.
„Hanka," řekla a nechala svou dlaň v jeho.
„Teď už se mě bát nemusíš."
„To, že ses mi představil, neznamená, že nemůžeš bejt maniak."
„Jsem maniak. Hroznej maniak a ty seš moje oběť." Na důkaz svých slov se nad ní nahnul a něžně a dlouze ji políbil. Cítila, jak ještě studí, ale nebránila se. Rychle jí rozepnul horní díl plavek, nepřestával ji líbat. Od ušního lalůčku se vypravil dolů po krku a začal jí rty laskat bradavky prsů. Několikrát ho musela zadržet, když jí chtěl rychle stáhnout plavkové kalhotky. Chtěla ho, až bude sama dokonale připravena. Cítila, jak je vzrušený, a vzpomněla si, jak se tomu vždycky s holkama ve škole smějou, když si vypravují, jak rychle se to kterému klukovi postaví. Tomáš byl jasná rychlovka. Právě proto se rozhodla ho trochu potrápit. Aby si hoch nemyslel, že to bude mít tak jednoduchý.
Několikrát se spolu převalili po mechu, a když byla nad ním, sama přebrala iniciativu; libala ho po opáleném těla a lehce mu rukou přejížděla mezi nohama. Viděla a cítila, že se dostává do vrcholného stadia vzrušení, a protože i ona začala cítit rostoucí touhu, sundala si plavky. Divoce ji začal laskat.
„Počkej. Musíš být jemnější. Takhle to bolí," zarazila ho, když začínal být nešetrný.
„Chci tě," chraptěl a přitom si rychle stahoval plavky.
„Počkej," řekla znovu. „Chci si tě prohlédnout." A znovu ho převalila na záda, hladila silný ztopořený úd a se zájmem si ho prohlížela. Viděla, jak je tuhý, brala do ruky jeho plná varlata a přitom po očku sledovala jeho tvář, jak se dostává do transu. Vzrušeně dýchal a ona věděla, že už to nebude dlouho trvat a bude hotov.
Pak už to nevydržel, rychle ji přikryl svým horkým tělem a vnikl do ní tak prudce, až zaúpěla. Zjistil, že na něj byla připravena, a vnímal nádhernou plnost jejích prsů, její krásnou hlavu, jak ji vzrušením otáčela ze strany na stranu, její zprvu tiché, ale postupně stále hlasitější vzdechy. To všechno ho naplňovalo touhou zrychlovat rytmus až do naprostého vyčerpání. Jejich těla do sebe narážela a ona měla dojem, že vrcholky stromů nad nimi se potácejí v rytmu jejich milování. Začala pociťovat, jak se v ní zdvihá ta známá horká vlna a slyšela se, jak vykřikuje jeho jméno, jako jméno svého spasitele, ale ještě před tím, než byla úplně hotova, z ní vyšel a ona cítila, jak se jeho sperma rozstřikuje po jejím břichu a stehnech. Pak na ni dopadl celou váhou svého svalnatého těla a zůstal na několik okamžiků, jako by zemřel.
„Byla jsi šťastná?" zašeptal.
„Jo," vydechla. Chtěla říct „skoro", ale věděla, že je to také její vina. Měla ho do sebe vpustit dřív. Bývala by to stihla.
„Trochu jsem tě ušpinil, viď?"
„Dobře, že jsi nezůstal. Měla jsem z toho strach. Nestojím o problémy."
Díval se jí do tváře. Teprve teď si uvědomil šedou barvu jejích očí, které jejímu obličeji spolu se souměrnými rty dávaly nádech tajemné něhy; teď po milování měla unavený, ale šťastně klidný výraz.
„Líbilo se ti to?"
Zatahala ho lehce za vlasy a neodpověděla. Slunce nemilosrdně pražilo, a tak vyhledali stín. Ještě se mazlili, hladili a líbali, ale protože neměl ochranu, už se mu znovu nepoddala. Slíbili si, že se zítra zase potkají.
Před jejich domem ji na rozloučenou políbil.
„Tak ahoj, Věro. Zítra v devět před koupalištěm!"
Zatrnulo jí, ale vzápětí mu odpustila. Tak začala jejich prázdninová láska, přestože si vůbec nezapamatoval její jméno.
| < Předchozí | Další > |
|---|
